Výživa a zásady, na které zapomínáme…

Správné stravovací návyky, které nám vštěpovaly naše babičky, a na nichž trvaly naše maminky, jsou ty tam. To, co se dědilo z generace na generaci, upadlo v zapomnění a je jen na nás, jestli najdeme sílu oprášit pravidla a zásady našich předků, pro něž byla obezita stavem nepřijatelným.

Proč vlastně populace tloustne a jak se proti tomu dá bojovat? Jak nastavit ideální poměr mezi příjmem a výdejem energie? Jak volit ty správné potraviny, abychom jedli optimálně v dané části dne? Tak na tyto a jiné otázky týkající se našich výživových návyků můžete v současnosti slyšet mnoho rozličných odpovědí a názorů. Přesto je realita taková, že lidstvo tloustne a tento stav se pomalu začíná vymykat kontrole.

Kde se stala chyba?

Příčin je mnoho a jejich vypočítávání by vydalo na dlouhý nezáživný seznam. Jedna však za zmínku stojí a jsem toho názoru, že její postavení je téměř zásadní. Je to skutečnost, že jsme se odchýlili od jednoho z nejdůležitějších pravidel při přijímání potravy a tím je střídmost. Společnost se podivuje nad tím, že například v rámci dětské populace při porovnání s předešlými lety, dnes spíše hledáme děti, které nadváhou či obezitou netrpí. Statistiky pak dokladují, že v minulosti tomu bylo naopak a vyloženě obézních dětí bylo jako šafránu.

Co se tedy stalo? Názory se různí, ale asi nejvíce se spekuluje o tom, že problém nastal s příchodem vědeckotechnického rozvoje. (Nyní však nemluvím a ani nechci o záležitostech jako je absence pohybu díky počítačům apod.) Mám na mysli pouze vývoj technologií, díky kterým se na trhu objevuje velké množství různých druhů potravin, což je prý spouštěcím mechanismem přejídání. Ale je to tak doopravdy? Že nabídka potravin je skutečně pestrá a nezřídka nevíme, co si vybrat, je pravda. Avšak použít tento fakt jako příčinu narůstajícího procenta obézních by byl hodně laciný závěr. Vždyť například v rámci výběru ovoce a zeleniny se po léta nic nemění. Jablko je prostě jablko, ať má žlutou nebo červenou barvu, paprika zůstane paprikou, ať je jakákoli. Samozřejmě nyní zde neřešíme rozdíly v kvalitě z hlediska oblasti pěstování, procesů ošetřování či konkrétních odrůd apod. Pointa je v tom, že to byly, jsou a budou potraviny, které jsme v minulosti mohly a můžeme i dnes konzumovat syrové, neupravené a nezpracované. Jen s příchodem demokracie se u nás jejich spektrum rok od roku rozšiřuje a to je efekt spíše pozitivní. Samozřejmě, že nespornou výhodou v rámci nákupu ovoce a zeleniny je možnost stavět na domácí (ideálně lokální) produkci.

Proč tedy tloustneme?

Prostě proto, že se stále na něco vymlouváme a různými způsoby ospravedlňujeme své počínání. Zapomněli jsme na zásady, které nám vštěpovaly naše babičky a nerespektujeme pravidla. Potraviny nejíme proto, abychom adekvátním způsobem doplnili vydanou energii. Ale jíme nárazově bez ohledu na to, co to je a zdali právě ono jídlo je v daný okamžik to správné, které aktuálně potřebujeme.

Odborníci bijí na poplach a upozorňují na sedavý, konzumní způsob života s absencí pohybových aktivit. Mají pravdu, ale něco zde ještě stále chybí. Tím chybějícím článkem jsou právě ona zmíněná nepsaná pravidla našich babiček. Zásadní je vědět, kdy a co máme jíst, kolikrát v rámci dne máme přijímat potravu, kdy a co máme pít. Načasování příjmu stravy a tekutin, množství a velikost porcí včetně kombinace základních živin, je prvním krokem k tomu, abychom netloustli. Pak už stačí jen maličkost, použít namísto výtahu schodiště, vystoupit o jednu zastávku dříve atp. Pohyb a fyzické aktivity by měly být nedílnou součástí našeho života, respektive denního režimu.

Ale vraťme se zpět k výživě a stravovacím zvyklostem. A vzpomeňme si na svá dětská léta. Maminka nachystala snídani a pečlivě dbala, abychom ji snědli. Do školy nás vybavila svačinou a po vyučování následoval oběd. Odpolední svačina byla samozřejmostí a na večeři jsme byli voláni nebo chodili automaticky. Uvedený režim zajišťoval příjem živin v pěti denních dávkách a nikomu nedělalo problémy jej dodržet. Zapomenout na jídlo nebylo normální. Nyní by se dalo namítnout, že nebyly počítače, mobilní telefony, DVD přehrávače a jiné prvky zábavy, díky kterým zapomínáme na jídlo a příjem tekutin. Takový argument ale neobstojí, protože princip zůstal stejný, jelikož byly jiné druhy zábavy, kterým se lidé věnovali. Stravovací režim se přesto dodržoval a to jak z hlediska skladby, tak i načasování příjmu živin. Nebyl vždy striktní ani ideální, ale byl v obecné rovině správný, navíc podporován pohybovými aktivitami, které byly naprostou samozřejmostí.

A jak to vypadalo?

Jako dětem nám babičky vždy vštěpovaly, že snídaně je základ, abychom byli celý den plni energie a síly. Proto také snídaně byla vždy vydatná a energeticky hodnotná. Nikdy nezapomeň na dopolední svačinu, aby ti nekručelo v břiše, to byla další neméně podstatná zásada. A sněz alespoň jeden kus syrového ovoce, ať máš také něco zdravého, dokončila babička svoji myšlenku. Nenaobědváš-li se, tak do večera nevydržíš a neporosteš, byla další moudrá slova. Oběd byl již kombinací bílkovin a sacharidů. Před hlavním jídlem vždy automaticky polévka. Ideálně vývar, a babička upozorňovala, že je to důležité i proto, že díky polévce nesním tolik hlavního jídla a nebudu tloustnout. Navíc prý bez polévky se přejím a bude mi těžko. Odpolední svačina pak byla významná pro udržení kondice, abychom vydrželi až do večeře. Bez večeře z tebe zítra nebude nic, byla další moudrá slova. A na večeři bylo bílkovinné jídlo se zeleninou, aby se prý dobře spalo, dobře jsme rostli a tělo si mohlo ve spánku vydatně odpočinout na další den, říkala babička. Nikdy nezapomínej pít a nejlépe vodu a bylinkový čaj. Zapamatuj si, že člověk je tvořen především vodou. Můžeš být najezený jak chceš, ale když nebudeš mít dostatek vody, stejně z tebe celý den nic nebude, kladla mi na srdce. A to je v podstatě začátek závěru mého zamyšlení.

Jsem toho názoru, že tak nějak podobně to bylo s námi všemi, bohužel jen málokdo z těchto zásad neustoupil. Naproti tomu jsem přesvědčen, že stačí pouze zapátrat v paměti a kdokoli je schopen oprášit staré zvyky a moudrosti našich předků, aby se cítil lépe a případně zastavil váhové přírůstky.

(Autor: Mgr. Petr Jež, 2012)