Chůze po čtyřech je výhodnější

DOKÁŽETE SI TO PŘEDSTAVIT? CHODIT PO ČTYŘECH JE ZE ZDRAVOTNÍHO HLEDISKA VÝHODNĚJŠÍ NEŽ PO DVOU!

Chůze – naprostá samozřejmost a automatická činnost jako je např. dýchání, kterou provádíme, aniž bychom se pozastavovali nad tím, jak složitý je to pohyb.

Proč vlastně kráčíme po dvou?

Dlouhodobý vývoj pohybu dovedený do dnešní podoby začal před několika milióny let. Vědecké prameny dříve uváděly, že první, kdo se začal pohybovat po dvou končetinách na místo čtyř, byla samička opočlověka pocházející z africké Etiopie. Vědci jí dali jméno Lucy. Podle badatelů je stará přibližně tři milióny let a nese prokazatelně znaky jedince, který chodil ve vzpřímené poloze. Prvenství Lucy, která se tedy pohybovala skoro jako my lidé, přičemž stále měla šimpanzí mozek, ale pravděpodobně již vzalo za své.Důvodem je objev tvora zvaného Ardipitheus ramidus. Ten byl vysoký přibližně 122 cm, chodil vzpřímeně a živil se převážně rostlinami. Původní názor, na kterém se vědci shodovali, zněl, že tento jedinec se pohyboval v napřímené poloze před 4,4 milióny lety. Po nových nálezech byl časový interval poopraven na rozpětí 5,2 – 5,8 mil. let.

…to má být relevantní údaj o tom, jak dlouho chodíme pouze po „zadních“ končetinách.

Co je chůze a jak pohyb probíhá
Stojíme-li bez hnutí v klidu, nachází se naše tělo v relativní rovnováze. Ovšem chceme-li kráčet vpřed, musíme rovnováhu porušit. Takové narušení rovnováhy však znamená, že neuděláme-li krok, který zabrání pádu, přepadneme a „rozbijeme si nos“. Krok vpřed nám tedy umožní získat ztracenou rovnováhu. Stane se tak v momentu, kdy se naše pata dotkne země. Tím začíná chůze. Je to v podstatě mnoho zkoordinovaných pohybů do jednoho celku, při nichž se neustále předkláníme a v rámci pohybu vpřed balancujeme chvíli na pravé a hned zase na levé straně. Tělo se při tom otřásá, kroutí, pohybuje nahoru, dolů a do stran.

Jak to ve skutečnosti funguje?
K tomu, abychom takzvaně udrželi balanc a nepřepadli do strany ve chvíli, kdy se jedna noha odlepí od země, nám pomáhají svaly. V daném případě jsou to svaly hýžďové, které celý pohyb zajišťují. „Odlepíme-li“ chodidlo od země, tak se na protilehlé straně stáhne malý a střední hýžďový sval, čímž dojde ke zpevnění stojné nohy a následně celého těla. Souběžně s tím se pánev lehce vytočí a tak můžeme prodloužit krok. U žen dochází k většímu vytočení pánve než u mužů, protože jejich kyčelní klouby nedovolují tak velké nakročení. To je důvodem specifického způsobu ženské chůze, který někteří muži se zálibou pozorují. Kráčíme-li např. do schodů nebo běžíme do kopce, „jistí“ nás velký sval hýžďový, který také dává našemu „pozadí“ jeho charakteristický tvar. Ale při chůzi na rovném povrchu jej téměř nepotřebujeme. Proto při porovnání velkého hýžďového svalu člověka a našich nejbližších příbuzných Šimpanzů a Goril, kteří chodí po čtyřech, vidíme na první pohled znatelný rozdíl. Oni nemají tento sval tak vyvinutý, protože nepotřebují stabilizovat svůj trup při pohybu na zadních končetinách. A právě zde je začátek našich problémů…

Nemáme ani po tolika letech vývoje kostru přizpůsobenou vzpřímené chůzi. Stále je bohužel připravena na pohyb po čtyřech. Následkem jsou zdravotní problémy, kterými na rozdíl od našich čtyřnohých předchůdců trpíme. Hroutí se nám klenba chodidel, máme ploché nohy, bolí nás záda, atd. U Šimpanzů a Goril je zatížení rovnoměrně rozložené po celé délce páteře. Naproti tomu my lidé máme meziobratlové ploténky ve vzpřímené poloze, tedy v podstatě tam, kde nemají být. Váha trupu tak spočívá na pánevních kostech. V důsledku pohybu na dvou končetinách máme např. překrveny jejich tepny. Tak bychom ve výčtu záporných jevů mohli pokračovat až k problémům orgánů v dutině břišní, apod. Ale nechme již stranou negativa. Vzpřímená chůze nám také umožnila, že naše ruce, tedy přední končetiny, mohou manipulovat s předměty, čímž se podpořila mozková činnost a jeho vývoj. Náš mozek se zvětšil téměř čtyřikrát. Díky tomu se můžeme, mimo jiné, např. dorozumívat řečí, takže jsme na svém vývoji určitě neprodělali, vyjma uvedených zdravotních problémů. Ty jsme však právě díky vývoji mozku schopni zvládnout a eliminovat. Své zdraví tedy můžeme účinně chránit.

Je více než pravděpodobné, že po čtyřech už chodit nebudeme
…ale i přesto potížím s nožní klenbou, páteří, bolestmi zad, cévami v dolních končetinách, kyčelními i kolenními klouby, aj. můžeme účinně předcházet. A pokud již nějaká zdravotní omezení máme, tak jsme schopni udržet stav, ve kterém se nacházíme, aniž by nutně muselo dojít k jeho zhoršení. Jak? Pomocí holí, které nám částečně vrátí oporu, o niž jsme změnou pohybu ze čtyř na dvě končetiny přišli. Ano, právě teď mluvím o pohybu, který znáte jako Nordic Walking nebo chcete-li severská chůze. To je přesně ta sportovní činnost, kterou hledáme. Můžeme ji provádět v rámci rekreačního pohybu a nebo jako kondiční přípravu s požadavky na vyšší intenzitu zátěže, tzv. forma imitačních cvičení. Jedná se o speciální pohyb s holemi napodobující techniku běhu na lyžích (skoky do kopce, výběhy do kopce, běh s holemi po rovině či v terénu, atd.). A co je podstatné, kdykoli, kdekoli na čerstvém vzduchu, aniž bychom byli kýmkoli a čímkoli omezováni, museli platit za vstup, apod. Nikdo již nemůže objevit Ameriku, Kryštof Kolumbus byl první. Stejně tak ani my nebudeme první, kdo objevil Nordic Walking, ale v naší republice ještě není mezi lidmi dostatečné povědomí o této disciplíně.

Nyní jsem se asi mnohých z vás dotknul, ale ruku na srdce, přestože víte, že Nordic Walking je chůze se speciálními holemi, co víte dalšího o tomto sportu? Víte, jak prospívá zdraví? Umíte s holemi chodit, pokud chodíte? Máte vůbec ty správné hole? Nemáte jen trekkingové? Víte, jaká vlastně má být výška vašich holí? Víte, jak se dá s holemi i cvičit? Víte, že hole na Nordic Walking jsou mnohdy při rekonvalescenci v pooperačních stavech lepší než francouzské, které byste měli mít skutečně jen na nezbytně dlouhou dobu? Víte, že tuto aktivitu využívají při trénincích i vrcholoví sportovci? Tak bych se mohl ptát ještě dále, ale kdo by tak dlouhý článek četl, že? Nordic Walking je prostě fenoménem, který jsme v Čechách ještě dostatečně neobjevili. Naše škoda. V Evropě již „boom“ skončil a lidé berou Nordic Walking prostě jako součást svého života. Občané ČR jsou stále ještě ve fázi objevování. Chybí řádná osvěta, prodejci holí a dalšího vybavení na Nordic Walking, kteří poradí, naučí, vysvětlí, ukážou, pomůžou, atd.

Napadá vás myšlenka jestli my nabízíme, o čem hovořím, když do toho tak „šťourám“?

ANO, NABÍZÍME A DOKONCE JEŠTĚ VÍCE, MŮŽETE SE PŘESVĚDČIT…  

(Autor: Mgr. Petr Jež, 2010)